Význam, účinky a vlastnosti

"Tyrkys přijatý z milujících rukou přináší štěstí a přízeň osudu." - arabské úsloví

V oblasti zdraví tyrkys zmírňuje záněty a podráždění kůže. Volně plynoucí energií krotí hněv, pročišťuje zanícené nebo ucpané tělní dutiny – uši, nos, krk, hrdlo. Díky tomu je také vhodný pro ty, kteří pracují s hlasem, ať už zpěváky, moderátory nebo třeba telefonní operátory. Ulevuje při zánětlivých onemocněních dýchacích cest a při srdečních obtížích.

Tyrkys vybízí naší duši k čistotě citu, mysli a jednání. Pomáhá rozptýlit negativní pocity před tím, než se nám uloží ve vědomí. Díky tyrkysu dokážeme zapojit intuici do praktického života. Ochraňuje nás před negativními silami duchovního světa, před škodlivými vlivy prostředí a před černou magií.

Matný, modrozelený minerál asi netřeba představovat, ostatně máme po něm pojmenovanou barvu: tyrkysovou. Název pochází z francouzského turques, čímž se odkazovalo na turecké obchodníky, kteří jej tradičně přiváželi do Evropy z perských nalezišť. Používán je tisíce let jako velmi vzácný a cenný klenot a dekorační kámen. Aztékové ho vedle zlata, křemene a pár dalších minerálů vkládali do obřadních mozaikových předmětů. Nejznámější tyrkysy jsou ty z hrobu Tutanchamóna, ale najdeme je také ve výzdobě Tádž Mahálu.

Právě Aztékové, ale i další domorodí Američané, používali tyrkys k navázání kontaktu s Otcem nebes. V amuletech jej často doplňovali s korálem pro spojení s Matkou Zemí, čímž docházelo k propojení země a nebe. Tyrkys usnadňuje přenos informací z nadpozemských sfér, pomáhá znát a žít pravdu. Pomáhá s inspirací, takže v praktické rovině ho využijí všichni kreativně pracující lidé, stačí se do něj jen zadívat.

Historie & Legendy

Každý si určitě představí, jak vypadá tyrkysová barva. Její název je odvozen právě od minerálu tyrkysu, přičemž je to jedno z mnoha pojmenování, které kdy lidstvo pro tento nádherný, modrozelený kámen používalo. Neboť tyrkys zdobí ty nejvzácnější šperky a obřadní předměty odedávna. Řekové ho nazývali callait, Peršané perozah, Aztékové chalchihuitl, dnešní název používaný od 17. stol. pochází z francouzského turquise a znamená Turci, neboť turečtí obchodníci tyrkys tradičně dováželi do Evropy z Chorásánu, historického území na pomezí dnešního Íránu, Uzbekistánu, Afghánistánu a Tádžikistánu. Právě v téhle hornaté oblasti se nacházejí původní a nejbohatší naleziště tyrkysu. Egypťané využívali nalezišť na Sinaji, dnes se získává hlavně z různých nalezišť v Kalifornii a Arizoně a v Číně. Mnohem menší ložiska jsou také v Evropě, napříklas v belgických Ardenách nebo v Sasku.

Zajímavosti

Tyrkys používali už starověké civilizace ke zdobení předmětů panovnické moci, ale také k náboženským či obřadním účelům. Šperky s tyrkysy najdeme u Egypťanů, kultur střední Ameriky, hlavně u Aztéků, Peršanů, v památkách po mezopotámských říších či u starobylé čínské dynastie Šang. V Evropě se obliba tyrkysu šířila přibližně od 14. století, kdy katolická církev povolila obchod pro světské účely. Tyrkys zdobí vedle rubínů a diamantů slavný indický Tádž Mahál. Je tedy zřejmé, že tenhle nádherný kámen po tisíce let plní roli svatého kamene mnoha lidských společenství.
V Persii se tradovalo, že nebesky modrý tyrkys chrání svého majitele před nepřirozenou smrtí, ovšem pokud ztmavne do zelena, nositel kamene musí očekávat nejhorší.

Vzhled

Typická tyrkysová barva je způsobena přítomností mědi v chemickém složení, ovšem barva závisí také na kolísavém množství železa podle naleziště. Mezi vzácné odrůdy patří matně zelený, na železo bohatý rashleighit z anglického Cornwallu nebo netypicky lesklý agaphit z Íránu.
Vzhledem ke své vzácnosti býval tyrkys často napodobován. Použitím laboratorního nástroje dmuchavky nebarví - na rozdíl od napadobenin - oheň zeleně.

Prozkoumejte další kameny