Tyrkys

Každý si určitě představí, jak vypadá tyrkysová barva. Její název je odvozen právě od minerálu tyrkysu, přičemž je to jedno z mnoha pojmenování, které kdy lidstvo pro tento nádherný, modrozelený kámen používalo. Neboť tyrkys zdobí ty nejvzácnější šperky a obřadní předměty odedávna. Řekové ho nazývali callait, Peršané perozah, Aztékové chalchihuitl, dnešní název používaný od 17. stol. pochází z francouzského turquise a znamená Turci, neboť turečtí obchodníci tyrkys tradičně dováželi do Evropy z Chorásánu, historického území na pomezí dnešního Íránu, Uzbekistánu, Afghánistánu a Tádžikistánu. Právě v téhle hornaté oblasti se nacházejí původní a nejbohatší naleziště tyrkysu. Egypťané využívali nalezišť na Sinaji, dnes se získává hlavně z různých nalezišť v Kalifornii a Arizoně a v Číně. Mnohem menší ložiska jsou také v Evropě, napříklas v belgických Ardenách nebo v Sasku.

Název pochází z francouzského turques, čímž se odkazovalo na turecké obchodníky, kteří jej tradičně přiváželi do Evropy z perských nalezišť.
Tyrkys používali už starověké civilizace ke zdobení předmětů panovnické moci, ale také k náboženským či obřadním účelům. Šperky s tyrkysy najdeme u Egypťanů, kultur střední Ameriky, hlavně u Aztéků, Peršanů, v památkách po mezopotámských říších či u starobylé čínské dynastie Šang. V Evropě se obliba tyrkysu šířila přibližně od 14. století, kdy katolická církev povolila obchod pro světské účely. Tyrkys zdobí vedle rubínů a diamantů slavný indický Tádž Mahál. Je tedy zřejmé, že tenhle nádherný kámen po tisíce let plní roli svatého kamene mnoha lidských společenství.
V Persii se tradovalo, že nebesky modrý tyrkys chrání svého majitele před nepřirozenou smrtí, ovšem pokud ztmavne do zelena, nositel kamene musí očekávat nejhorší.

Typická tyrkysová barva je způsobena přítomností mědi v chemickém složení, ovšem barva závisí také na kolísavém množství železa podle naleziště. Mezi vzácné odrůdy patří matně zelený, na železo bohatý rashleighit z anglického Cornwallu nebo netypicky lesklý agaphit z Íránu.
Vzhledem ke své vzácnosti býval tyrkys často napodobován. Použitím laboratorního nástroje dmuchavky nebarví - na rozdíl od napadobenin - oheň zeleně.

Tyrkis čistíme ideálně po každém použití. Opláchneme jej ve vlažné vodě. Nabíjíme na denním světle. Tyrkys je citlivý na změny teplot, pot, oleje a kosmetiku. Ve výjimečných případech můžeme krátce nabíjet na slunci, když ztratí svou původní barvu.