Zajímavosti z historie minerálních kamenů
Minerální kameny se těšily velké úctě od dob prvních lidských společenství. Jejich moc je přirozeně spjatá s člověkem a prospívá mu. Věděli jste, že křesťanská historie je vlastně historií drahých kamenů? Proč mají královské klenoty specifickou moc? Odpovědi najdete v článku.
Minerální kameny a historie
Obliba minerálních kamenů není jen módní vlna. Má hlubokou tradici a její kořeny sahají až do neolitu. V neolitických hrobech byl poprvé nalezen oblázek z pazourku nebo opracovaný kámen připomínající sekeru. Kameny ve starověku byly posvátné, ať už se používaly jako nástroj nebo amulet. Lidé od nepaměti vnímali jejich sílu, rozdílné vibrace i účel.
Brzy objevili ochrannou i léčivou moc minerálů a učinili z nich vedle bylinek přirozenou součást svého života. Spojovali je s božskou mocí a používali k magickým rituálům. Jejich účinky zkoumali přímo v přírodě.
První písemné zmínky najdeme v dílech starověkých Řeků, Římanů a Byzantinců. Minerály byly součástí šperků, které měly posilovat svého majitele. Ve formě amuletu ho měli chránit před konkrétními neduhy nebo negativními jevy. Je zřejmé, že již tehdy byly známy jejich specifické účinky na člověka. Například jantar byl kámen slunce, ametyst moudrosti a zdraví.
Z archeologických vykopávek zjišťujeme, že již Keltové uměli využít ochrannou sílu minerálů a vyráběli z nich amulety ve formě náramku. Používali například tzv. švartnu (usazenou druhohorní horninu).
Střední a severní Evropa s jistotou využívá sílu minerálních kamenů až v období Vikingů.
Staré rukopisy, papyry a archeologické vykopávky vyprávějí mnoho příběhů o tom, jak ve starověku lidé používali a uctívali minerální kameny. Najdeme tam léčebné postupy, magické rituály i ochranné amulety. To vše bez nadsázky s naprostou důvěrou v léčivou sílu přírody a jejich darů.
V Iráku zhruba před 5 500 lety kolem sebe pokládali lapis lazuli a jaspis. Kombinace minerálů sloužila k zahnání všeho špatného, zejména neduhů a nemocí.
Kombinace lapisu a jaspisu je známá i ze starověkého Egypta. Roku 1900 př. n. l. ji dostávali novorozenci kolem krku na ochranu. Často k nim přidávali ještě karneol a tyrkys, aby ochrana novorozence a jeho bezpečí byla co nejsilnější. Tyrkys chránil i samotné faraony a byl v Egyptě velmi ctěn.
Egypťané údajně jako jedni z prvních začali uctívat křišťál jako posvátný kámen. Spojovali jej s léčením a ochranou. Již tehdy znali jeho moc zesilovat, a proto byly křišťály nedílnou součástí interiéru pyramid. Každý minerální kámen i symbol v těchto unikátních stavbách byl pečlivě vybrán a měl konkrétní účel.
Mytologické příběhy minerálních kamenů
Mytologie je doslova posetá minerálními kameny. Žádné božstvo se bez nich neobejde. Například sumerská bohyně Inanna (předchůdkyně Afrodity a Venuše) použila šperky z lazuritu (lapis lazuli) k cestě do podsvětí. S sebou nesla tyče ze stejného kamene, které odměřovaly čas a délku lidského života. Moudrost a duchovní rozměr lazuritu jsou využívány i v současnosti.
V pohřebních klenotech snad nejslavnějšího faraona Tutanchamona byly mimo jiné nalezeny amazonit a již zmíněný tyrkys. Spolu s dalšími minerály měl tyrkys chránit jeho duši (pro Egypťany byla duše a správné uložení těla velmi důležité) a pomáhal mu dojít na onen svět.
Mayové vkládali mrtvým do úst jadeit, aby je doprovodil na onen svět. Víra v duši a její bezpečný přechod byla ve starověku klíčová.
Indická mytologie je také protkaná příběhy bohů, kde hlavní roli hrála síla minerálů. Posvátný kámen adulár je v indické mytologii symbolem lásky a jednoty protikladů. A jak se dostal na zemi?
Pár mytologických hadů spolu sváděl boj a jejich pot padal na zem v podobě drahých kamenů. Takhle se podle indické mytologie dostaly drahé kameny na zemi.
V Číně i Japonsku se minerální kameny těšily podobné úctě. Též se dostaly na zemský povrch z nebes. Tentokrát v podobě deště z kamenné oblohy. Tento jev je součást víry napříč kulturami, kdy jsou nebesa obklopena kupolí z drahokamů a kolem ní obíhají planety. Hvězdy stojí na místě.
Vikingové měli ve zvláštní úctě křemen. Na ostrově Man postavili modlitebnu vydlážděnou křemenem s relikviářem. Křemen zvyšoval sílu kostí uvnitř, kterou pak čerpal celý kmen. Křemen působí, podobně jako křišťál, tedy zesiluje záměr nebo účinky jiných kamenů či symbolů. Využíval se k rituálům s kamennými kruhy, kde umocňoval energii.
V minulosti kvůli síle drahých kamenů zdolávali lidé i stovky kilometrů. Stavitelé známého Stonehenge navzdory námaze přepravovali modrou skalici 400 kilometrů do středu posvátného kruhu.
Křesťanská historie minerálních kamenů
Křesťané také znali sílu přírody. Zejména rané křesťanství je silně spjato s dary přírody. Využití minerálních kamenů se jako červená nit vine celou křesťanskou historií – biskupské prsteny s ametystem (ochrana, čistota a duchovní růst), prsteny kardinálů se safírem (víra, moudrost a očista srdce).
V období středověku byla moc minerálů spjatá s alchymií a ezoterikou. Alchymisté se domnívali, že minerály mají schopnost transformovat hmotu, a proto s nimi často experimentovali. Velmi zajímavé je umístění minerálních kamenů na královských klenotech. Vždy bylo pečlivě navrženo a působilo v dokonalé harmonii. Často se na jejich vzniku podíleli právě alchymisté.
V 15. a 16. století dochází k propojení minerálních kamenů a astrologie. Konkrétně se znameními zvěrokruhu a planetami. Na významu nabývají nejen léčivé účinky, ale také magické a ochranné vlastnosti. Zájem o minerály rostl. Například diamant byl spojován se sluncem, nebeským světlem a podporoval vnitřní sílu nositele.
Definitivní „boom“ používání minerálních kamenů zaznamenáváme v 18. a 19. století. Tehdy byl objevena řada nových nalezišť a portfolio minerálních kamenů se značně rozrostlo. Se vznikem vědecké mineralogie se zájem o minerály rozmohl ještě víc.
Minerály fascinují člověka od jeho narození. Dejte malému dítěti do ruky kousek růženínu a uvidíte nadšení v jeho očích. Není to jen jejich krása, ale především prokazatelný pozitivní vliv na člověka a okolí. Mít doma pár pěkných drúz, minerální náramky a nějaký ten hlazený oblázek do ruky vám zajistí každodenní kontakt s přírodou a její mocnou silou.
Z magazínu
