Kadidelnice
Bohyně

Kadidlo

Kadidlo (latinsky olibanum, anglicky frankincense, německy Weihrauch, hebrejsky לבונה, levona; arabsky لبٌان, lubbān, v pravoslaví se kromě obecného výrazu кадило (kadidlo) používá spíše výrazu ла́дан (ladan), řecky λήδανον či λάδανον) je vonná pryskyřice, která se připravuje z tzv. klejopryskyřice. Získává se z kmene kadidlovníku (Boswellia); užívaná v kombinaci s myrhou a balzámem, při pálení vydává kořeněné aroma.

Používá se často při různých náboženských obřadech i při meditacích. Užívání kadidel jako součást náboženského rituálu převzalo ve starověku východní, později i západní křesťanství.

V nejjižnější části Ománu, dnešním Dafáru, se začal pěstovat kadidlovník pravý (Boswellia sacra) už ve starověku. Spolu s jinými vonnými esencemi se zrna této pryskyřice používala v kadidelnicích v chrámech po celém světě – v Egyptě, na Blízkém východě i v antickém Římě. Byl to velmi důležitý produkt pro náboženské obřady; při křesťanských bohoslužbách se kadidlo k okuřování používá i dnes.

Kadidlo je zmíněno v Bibli jako jeden ze tří darů, které mudrci přinesli narozenému Ježíšovi, což ukazuje, jak cenné v té době bylo. Římský spisovatel Plinius starší v 1. století uvedl, že obchodování s kadidlem udělalo z obyvatel Ománu jedny z nejbohatších lidí světa. Kadidlo bylo ceněno více než zlato. V 2. století se už vyváželo přibližně 3000 tun kadidla za rok do Řecka, Říma a zemí kolem Středozemního moře.