Nejzajímavější minerální kameny v historii – 2. část
Přírodní ionizátor i luxusní doplněk
Turmalín je jeden z nejmladších drahých kamenů, které se dnes používají. Tedy nejmladší v Evropě, protože sem přišel až v 18. století, kdy jej se Srí Lanky přivezli Holanďané.
Chemicky je nejsložitější z minerálních kamenů, což poznáte i na široké paletě barev, kterými oplývá. Nejčastěji se setkáte s černým turmalínem (skoryl). K výrobě se používá zřídka, protože je vhodný pouze k výrobě smutečních šperků.
Nejvzácnější je naopak bezbarvý achroit, který je ovšem nevýrazný, a tudíž prakticky nepoužívaný. Klenotníci na výrobu šperků používají zejména růžový až červený rubelit. Intenzita červené barvy někdy připomíná i rubín.
Na jediném krystalu turmalínu se však mohou barvy různě střídat, proto bývá označován jako nejpestřejší minerální kámen. Barvy se střídají podle toho, z jakého úhlu se na kámen díváte.
Na italském ostrově Elba najdete nejpestřeji zbarvené turmalíny. V Mozambiku zase najdete největší krystaly drahokamové kvality – v muzeu Feire de Andrade v Maputu se nachází rubelit dlouhý 42 cm. Z téhož naleziště pocházejí i největší broušené turmalíny ve sbírkách Smithsonian Institution ve Washingtonu (173, 125 a 123 karátů). První dva jsou žluté, třetí zelený.
Zajímavé jsou jeho pyroelektrické vlastnosti. Pokud turmalín s čistou strukturou necháte déle na přímém slunci, zahřívá se a rychleji na něm ulpívají částečky prachu. Působí také jako přírodní ionizátor a čistí prostor nejen od negativní energie, ale také od škodlivin.
Barvy orientu
Nejširší paletou barev se pyšní granát. Nejspíš si pod tímto označením představíte sytě červený až fialovohnědý minerál. Ten se nazývá almandin a je nejběžnějším druhem granátu. Od starověku je významným kamenem Indie, kde leží jeho největší naleziště. Také se nejdéle používá jako drahý kámen. Právě v Orientu se s ním hojně obchodovalo a odtud pochází jeho označení orientální granát.
Pouze almandin dokáže vytvářet největší a strukturou nejdokonalejší krystaly. Ten největší a nejhodnotnější je ve washingtonském Smithsonian Institution. Broušený asterický almandin z USA má 175 karátů.
Nejvzácnějším granátem je zelený démantoid, který připomíná diamant. Příčinou je jeho schopnost rozkládat světlo na mnoho barev.
Pyrop je název českého temně červeného granátu, který najdete zejména v Českém středohoří. Pro nás v České republice je nejdůležitějším kamenem.
Největší pyrop je mugle velikosti a tvaru holubího vejce. Najdete jej v pokladu Das Grtine GewOlbe (Zelené sklepení) v Drážďanech. Největší pyrop u nás je uložen v Muzeu českého granátu v Třebenicích. Je to routa (13,2 karátu) o rozměrech 12,3 mm × 8,6 mm.
Prsten Přemysla Otakara I.
Tento prsten zdobí jeden z nejstarších známých drahých kamenů – topaz. Nejznámějším evropským nalezištěm topazů byl Schneckenstein v Sasku. Odtud také pochází krásný topaz ze zlatého královského prstenu.
Téměř dokonalý průsvitný krystal z Minas Gerais v Brazílii najdeme v Přírodovědeckém muzeu v New Yorku. Jeho hmotnost je 300 kg a rozměry 80 cm × 60 cm × 60 cm. V muzeu mineralogického ústavu univerzity ve Florencii je růžový krystal z téhož naleziště o hmotnosti 150 kg. Nejslavnějším opracovaným topazem je kámen zvaný Braganza, původně pokládaný za diamant. Má 1 680 karátů a je zasazen v portugalské koruně.
Zelená ozdoba drahých kamenů
Jeden z nejznámějších drahých kamenů je malachit. Svou charakteristickou kresbou a střídáním odstínů zelené ve vrstvách připomíná krajku. Vznikl větráním mědi a měděných rud. Proto byl nejdříve znám horníkům, kteří ho nazývali skalní zeleň.
Nejznámějším nalezištěm je Ural (zejména okolí Gumeševska, Bogoslovska a Nižního Tagilska). Právě na Urale byl nalezen největší malachit o hmotnosti 60 000 kg. Zimní palác v Petrohradu zase ukrývá nejkrásnější kusy opracovaného malachitu. Dokonce je jím vyzdobený celý sál – malachitový sál.
Největší naleziště malachitu jsou v provincii Shaba v Zairu, odkud se dovážejí veliké desky tmavozeleného kamene. Jsou na trhu „horké zboží“ a poptávka je po nich vysoká.
Nejmladší drahý kámen
Benjamínkem mezi drahými minerálními kameny je tanzanit. Objevil ho indický krejčí Manuel dʼSouza roku 1967 kousek od domorodého massajského městečka Arusha jihozápadně od Kilimandžára. Tehdy byl tanzanit nazýván „modrý poklad Afriky“ a své jméno získal podle země, kde byl objeven. Vymyslela ho prestižní newyorská klenotnická firma Tiffany. Tu tanzanit uchvátil modrou barvou podobnou safíru. Nalezené kameny byly poměrně velké a pro klenotnické firmy hodnotné.
Jeho složení však ještě dlouho zůstávalo tajemstvím. Nakonec se podařilo zjistit, že jde o modrou odrůdu zoisitu. To byla potěšující informace, protože do té doby byla známa jen růžová odrůda zoisitu vhodná k použití v klenotnictvích.
Z magazínu
