Buddha
v bílém triptychu

Buddha

Buddha byl filozof, žebrák, meditující, duchovní učitel a náboženský vůdce, který žil ve starověké Indii (kolem 5. až 4. století př. N. L.). Je uctíván jako zakladatel světového náboženství buddhismu a většina buddhistických škol je uctívána jako osvícený, který překročil karmu a unikl z cyklu narození a znovuzrození. Jeho učení je založeno na jeho vhledu do duḥkhy (obvykle překládaného jako „utrpení“) a konce dukkhy – státu zvaného Nibbána nebo Nirvana.

Buddha se narodil v aristokratické rodině v klanu Shakya, ale nakonec se vzdal laického života. Podle buddhistické tradice se po několika letech žebrání, meditace a askeze probudil k pochopení mechanismu, který udržuje lidi uvězněné v cyklu znovuzrození. Buddha poté cestoval po prostém učení Gangy a budování náboženské komunity. Buddha učil střední cestu mezi smyslovým požitkem a přísnou askezí, která se objevuje v indickém hnutí śramaṇa. Učil duchovní cestu, která zahrnovala etický trénink a meditativní praktiky, jako je džhana a všímavost. Buddha také kritizoval praktiky brahmanských kněží, jako je oběť zvířat.

Pár století po jeho smrti se stal známým pod názvem Buddha, což znamená „Probuzený“ nebo „Osvícený“. Gautamova učení byla sestavena buddhistickou komunitou v Suttas, která obsahuje jeho diskurzy, a Vinaya, jeho kódy pro klášterní praxi. Ty byly předávány středoindoárijskými dialekty ústním podáním. Pozdější generace skládaly další texty, například systematická pojednání známá jako Abhidharma, biografie Buddhy, sbírky příběhů o minulých životech Buddhy známé jako příběhy Jataka a další diskurzy, tj. Mahájánové sútry.

Prohlédnout symbol v atlasu